Naši mě vzali poprvé večer ven, v Rodi byla "processione" u příležitosti svátku St. Rocco, patrona města. To jde prostě procesí celým městem a pár chlápků nese sochu svatého Rocca z kostela, za ním pochoduje kapela a vyhrává a za kapelou jdou lidi a zpívají.
A ještě předtím jsem se seznamoval s místními kamarády..
Po procesí jsme šli na pizzu. Chtěl jsem ochutnat tátovo pivo, ale nedostal jsem, tak jsem ho mamině aspoň shodil a kompletně ohodil paní vedle od stolu ;-)
Pak byly ohňostroje, tak jsem zíral na barevný světla na nebi a poslouchal ty petardy. Některý děcka bulely, ale já neměl vůbec strach!
Taky jsem chtěl na řetízkáč, ale prý jsem ještě moc malej. Tak snad příští rok..
Naši využívají toho, že už sedím, a občas mě uklidí do postýlky, šoupnou mi tam hračky a myslí, že bude chvíli klid. Tak jsem jim ukázal, jak se umím chytit rantlu postýlky a zvednout. No, a pěkně jsem si zavařil, protože jen co jsme dojeli domů, postýlku mi pěkně dali níž, takže vypadám jako v ohrádce nebo za mřížemi.
Taky jsem zjistil, že když mi někdo podá ruce, bezvadně se o ně opřu a už stojím. Tak to teď pořád trénuju a baví mě to čím dál víc.
U babičky jsem si půjčil džípa, co tam má bratránek Simone. Auta mě dost zajímají, večer jsme na ně vždycky koukali s babičkou z balkónu.

Tak mi pak táta koupil bagr s vozíkem. A ten bagr vydává úplně opravdický zvuky bagru!

V těch brýlích na mě lidi koukali ještě víc než normálně. Jsou od tety Vlaďky z Norska a pomalinku si na ně začínám zvykat.












































