Wednesday, December 26, 2007

Ježíšek





První Vánoce se povedly. Přijela teta Maria, strejda Luigi, sestřenka Rosanna a Angelo. A z Příbrami taky babička s dědou a babička Hanzloška. Chyběl jen chudák Filip, který Štědrý den i večer proležel s horečkou v posteli. A holčičky. Bez nich to nebyla taková legrace. Ještě že jsme za nimi s mámou jeli hned na Boží hod.
A co jsem dostal? Spoustu hraček - koníčka, tříkolku, pejska, stavebnici, tamburínu... Ani se mi z toho všeho nechtělo usnout. Moc děkuju, Ježíšku!
A tady s koníčkem..
http://picasaweb.google.cz/eldovka/VNoce/photo#5148233286736403730

Saturday, December 22, 2007

Předvánoční plavání


Poslední plavání před vánoci jsme si pořádně užili. Přišla jen Sofinka, ale aspoň někdo - sám bych se asi nudil.

Přijela taky babička, tak jsem se o to víc snažil.

Měli jsme hodinu podle svých představ, tak jsme se samozřejmě potápěli, skákali ze žlábku, dováděli na míčích atd. A nakonec jsem přemluvil i babičku, aby šla za mnou do vody.

A ukázal jsem jí i hernu, kde si hrajeme po plavání. Babičku jsem parádně utáhnul na klouzačku, sjela to se mnou nejmíň pětkrát, což mámu už tolik nebaví. Takže zase v lednu!

Monday, December 10, 2007

Moje milé sestřenice


U babičky a dědy je vždycky vzrůšo, protože se tam většinou sejdu s Barunkou a Viktorkou. I když jsou o dost starší, tak si s mnou hrajou a dokonce se předhánějí, která mě bude vozit na tříkolce. Tak takhle obletovaný bych chtěl být pořád.

I v těch pyžamech vypadáme cool. Pravda, moje capáky jsou spíš jako pod(nad)kolenky, ale za chvíli už budu mít regulérní boty.

Děda s mamkou mě pustili do babiččiny krabice na mašle. Parádní šusťanda!

V Oxygenu jsem chtěl navazovat kontakty, ale nikdo si mě moc nevšímal. Všichni čučeli na ty holky, co tam pořád hopsaly nebo hip-hopovaly.

Barunka byla jasně nejlepší, to já poznám. Akorát teda nemusela mít ty barvičky na obličeji. Jsem jí skoro nepoznal, když se ke mě vrhla.. Je snad hezká dost i bez barviček, ne?

A tady moje krůčky...
http://picasaweb.google.cz/eldovka/UDDyAUBabiKy/photo#5142334678595203186

Thursday, December 6, 2007

Micheleho jedenáctka / Michele's eleven / Undici mesi


Tak, a poslední měsícové narozeniny. Od příště už to bude jen jednou za rok. Teda ne že bych každý měsíc dostával nějaké dárky, ale pár lidí si vždycky vzpomene a potřese mi packou, a to se vždycky cítím ohromně důležitě. A jestlipak si pro ten dort se svíčkou za měsíc už přiťapu? No nevim nevim, ty kolena jsou rychlost sama a hlavně jistota!

A aspoň by máma nemusela kupovat zimní boty! Tak přece to má své výhody ;-)

Monday, December 3, 2007

Nejradši mám koupání se ženskýma!


Koupání mám obecně skoro nejradši ze všeho. A když vám do vany dají jednu prima babu, to se to řádí ještě o moc líp. Už jsme to zkoušeli v Norsku s Laurou, ale dopřáli nám jen malou vaničku. No ale zase to koupání bylo víc kontaktní, neb jsme se pořád šudlali prdýlkama nebo zádama o sebe. To s Natálkou jsme měli prostoru dost. Trochu jsem v domácím prostředí machroval a shazoval všechny hračky prudce do vany, a Natálka z toho všeho byla parádně vykulená. A vůbec se jí nechtělo ven, což chápu, protože koupání ve sprcháči je teda dost o ničem. Takže musíš leda přijít častěji!

Sunday, November 25, 2007

Můj kamarád Bedřich


Tak tohle můj úplně nejlepšejší kamarád Béďa. Lozím kolem něj celý dny a je to ta nejzajímavější hračka. Kromě toho jsem se s ním (nebo vlastně za ním) naučil chodit a hádejte - nechci toho vůbec nechat! Chodil bych celej den, kdyby mě nechali..

To má máma s tátou radost, že nemusejí pořizovat drahý chodítko ;-)

Jediná stinná stránka je, že mi Béďa několikrát denně vysává nudle z nosu. To mu na tu hadici máma s tátou nasadí takový udělátko a ten druhej konec mi dají do nosu. A to je teda smršť! Vůbec se mi to od Bédi nelíbí a považuju to za velkou zradu. Tak si mě pak musí dlouho udobřovat tím, že se ho držím a ťapu a ťapu..

Thursday, November 22, 2007

V Juklíku a v Kobylisích


Tak tohle je můj kamarád Matýsek, se kterým plavu v Juklíku. Matýsek je o necelé dva měsíce starší a boří všechny mýty o tom, že "kluci jsou pomalejší". V sedmi měsících totiž začal lézt a stát a od deseti měsíců chodí. No jo, tak já ty mýty musím podržet, pač jsem krásně průměrnej ;-)

Hned z plavání jsme jeli do Kobylis, protože přijela Laurinka s tetou Vlaďkou! Tak jsme se po necelém měsíci zase viděli a radost byla veliká. Tady jako Tip a Tap u strýčka Fida.

Přišla taky teta Káča, ale Ažbinku nechala doma!! Taková drzost! My se těšili, jak jí budeme oblejzat a zkoumat očíčka, vlásky a tak.. No tak Káča aspoň musela dělat opičky a recitovat, aby si nás udobřila.

A na závěr jsme zase dali koníčky. Tahle hra mě nikdy neomrzí. Pravidelná dávka každý večer před spaním určitě Laurince chybí, protože se žulila jako žulda. A já machroval v nové košili, kterou jsem měl mít sice až na Vánoce, abych byl fešák, ale vyzrál jsem na to. Stačila taková "malá nehoda", tj. takzvaný lopaťák (hovínko až na lopatkách) a bodíčko muselo dolů. A do izolace do pytlíku.

K čemu to je?


Děda pořád vyhrožuje, že dostanu nočník od Ježíška. No tak ho máma raději předběhla a přitáhla ho od Natálky (ta už je prý na něj velká ;-). Večer mě na něj posadila a dělala takový legrační zvuky. Tak jsem chvíli seděl, ale pak mě to přestalo bavit. Na zadku je nuda!

Tak řekne mi někdo, k čemu to je?

Tuesday, November 6, 2007

Desítka


Tak už máme listopad, a to znamená, že je mi deset měsíců. No, nic zvláštního se neděje, zuby mám pořád dva, nechodím a nemluvím, ale co byste taky chtěli, že jo? Svět je ale ohromně zajímavá věc a skoro každý den objevím něco, co tu včera ještě nebylo a divím se a divím, a zkoumám a zkoumám...

Wednesday, October 31, 2007

OSLO

Tak a je to: teta Vlaďka s Laurinkou a Thomasem nás pozvali na šest dní k nim do Oslo. Tak jsme moc rádi pozvání přijali, protože to je asi poslední šance se na delší dobu vidět, neb Vlaďka začne po Novém roce opět pracovat. U Tangenů jsem se rychle zadaptoval a hned se zapojil do domácích prací.
Laurinčiny bačkůrky zatím slouží jen na ožužlávání a ochutnávání zipu (však si všimněte, že ho oba sjíždíme).
Tak tohle mi máma doma nedopřává - krámovat v mrazáku. A přitom tam všechno tak bezvadně chrastí a studí. To je něco na ty naše dásně!
Holkám to moc sluší
Tak ze začátku jsme se přirozeně dost oťukávali a často seděli zády k sobě (ale po koutku jsme stejně pokukovali, co dělá ten druhý ;-)

Pak nám došlo, že společně je všechno daleko větší zábava. Tady startujeme auto a chystáme se na projížďku. No a postupně už jsme spolu dělali úplně všechno: vstávali, jedli, usínali, kakali, koupali se, kňourali, šudlali (toto slovo se stalo typickým výrazem pro náš společný týden v Oslo), krámovali, četli ekonomický časopis The Economist, vyhazovali knížky z knihovny, patlali se v kaši, ožužlávali si vzájemně kartáčky na zuby, brali si dudlíky atd..

Laurinka mi půjčila všechny svoje hračky. Prostě se řeklo: co je moje, je teď na chvíli i tvoje. Pravda, někdy jí to asi štvalo, protože mi něco půjčila a zase hned sebrala, ale když jsem zrovna nebyl "kožak", tak jsem to ani neobulel.

A protože doma každý večer s tátou děláme koníčka a mě to tady moc chybělo, udělali jsme koníčka s Vlaďkou a honili Laurinku na Thomasovi. Kdyby nám nenechali ty dudany, mohli slyšet, jak se nám to líbí..

Na procházce v centru Oslo (v pozadí královský zámek, sídlo krále Haralda V.)

Norský parlament
Přístav
Na výletě na Hollmenkollen (a fotka s trollem). Slavný a většinou ne moc skákaný můstek Hollmenkollen se bude na jaře strhávat, takže jsme měli poslední šanci se na něj vydrápat a vidět zeshora Oslo jako na dlani. Ale že máma druhý den cítila stehna! Pro těch pár schodů...
Holky nahoře
Šest dní strašně uteklo, kurňa! Loučení na letišti :-(((
Moc a moc děkujeme za krásnou dovolenou! Pápá a za tři týdny naviděnou v Praze ;-))



Wednesday, October 24, 2007

Balíme!!

A je to tady! Zítra s mámou letíme za tetou Vlaďkou, strejdou Thomasem a Laurinkou do Norska! Už se tak těším, jak budeme s Laurou lumpačit. A doufám, že se od ní něco nového přiučím. Třeba stát sám bez držení, to by bylo žůžo!
Máma mi připomíná, ať nezapomenu na kartáček. Na ty dva moje zuby? Haha!
A už mě ujistila, že na návštěvě mě samotného jíst nenechá. Ach jooooo... :-(
Takže zítra ve dvě letíme, jupíííí!

Eating by myself for the second time

Jo! Tak jsem mámu zase dostal, kam jsem chtěl. Tak dlouho jsem máchal u jídla do lžíce a odmítal jíst, až už máma nevydržela a rozčileně postavila talíř s jídlem přede mě a řekla: "Tak fajn, jez sám." A taky že jo!
Nejdřív jsem zkoumal, jak moc pevně ten blevajz z brambor, mrkve, květáku, petržele a žloutku drží na talíři, a jestli by se náhodou nedal prostě vysypat na zem. Bohužel držel.
Tak jsem ho pěkně uhňácal a zkoušel se trefit do pusy.
Máma mi podala i tu lžičku. No to teda nevím k čemu. Jenom se mi tam pletla a nemohl jsem hňácat oběma rukama najednou. Asi budu mít za chvíli hlad, protože v břiše toho moc neskončilo.
Ale máma byla opět statečná, zasloužila by cenu pro "baby-friendly" matku. Když jsem skončil, nehnula ani brvou, popadla mě i s tou židlí a odnesla do sprchy. Tam to ze mě všechno vyklepala a pak jsme šupajdili pro nový ohoz. Akorát to věčný mytí rukou a obličeje bych zakázal. No jo, ale přece nepůjdu na procházku jako prase?
Schválně, kdy dostanu další šanci ;-)