
Jo! Tak jsem mámu zase dostal, kam jsem chtěl. Tak dlouho jsem máchal u jídla do lžíce a odmítal jíst, až už máma nevydržela a rozčileně postavila talíř s jídlem přede mě a řekla: "Tak fajn, jez sám." A taky že jo!

Nejdřív jsem zkoumal, jak moc pevně ten blevajz z brambor, mrkve, květáku, petržele a žloutku drží na talíři, a jestli by se náhodou nedal prostě vysypat na zem. Bohužel držel.

Tak jsem ho pěkně uhňácal a zkoušel se trefit do pusy.

Máma mi podala i tu lžičku. No to teda nevím k čemu. Jenom se mi tam pletla a nemohl jsem hňácat oběma rukama najednou. Asi budu mít za chvíli hlad, protože v břiše toho moc neskončilo.

Ale máma byla opět statečná, zasloužila by cenu pro "baby-friendly" matku. Když jsem skončil, nehnula ani brvou, popadla mě i s tou židlí a odnesla do sprchy. Tam to ze mě všechno vyklepala a pak jsme šupajdili pro nový ohoz. Akorát to věčný mytí rukou a obličeje bych zakázal. No jo, ale přece nepůjdu na procházku jako prase?
Schválně, kdy dostanu další šanci ;-)