Tuesday, October 23, 2007

S Kačenkou a Ažbinkou v Riegráčích


Podzimní Riegráče mají své kouzlo. Barevné listí a výhled na Hradčany.. A asi jedna z posledních možností jezdit chvíli na autě, protože teploty jdou povážlivě rychle dolů. Jéje, to bude celou zimu nuda, až nebudu moct z kočáru na krok. Teda jen co začnu chodit! Pak budu ťapat sníh nesníh ;-)

Kačenka má hezké brýle

A už i s Ažbinkou ve francouzské cukrárně. To je život na mateřský!!!

Ažbinka má spoustu nových vlasů

Ale "Velká modrá ryba" (říkanka Kačenčiny samovýroby) nezafungovala, takže smích jsme tentokrát neviděli ani neslyšeli. No tak příště

Sunday, October 21, 2007

Čím budu / My future profession / Il mio lavoro futuro

Profesionální otevírač skříní a trezorů / Robber / Ladro
Opravář praček / Washing machine serviceman / Aggiustatore lavatrici
Instalatér / Plumber / Instalatore
Profesionální jezdec Moto GP / Motorcycle rider / Pilota
Kuchtík / Cook / Cuoco

Sunday, October 14, 2007

Třemošná (772 m)

Není to sice buhvíjak vysoký kopec, ale napoprvé to bylo prima. Šli jsme na výlet s dědou a babičkou a s Barunkou a Viktorkou. Třemošná u Příbrami je moje úplně první vyšlapaná (teda spíš vynesená) hora. Babička to měla ještě těžší, protože tlačila až nahoru kočár. Na vrcholu nás Barunka zapsala do vrcholové knížky, takže prvovýstup už mám fakt v kapse. Viktorka zase celou cestu sbírala houby, a že jich tam bylo!!
Babička si taky vyzkoušela naší novou krosnu, to aby věděla, co mi koupila ke křtinám za vymoženost.
Na skále s babičkou
Výhled na Příbram - ty paneláky jsou fakt nádhera..
A s dědou na skále
Cestou zpátky mě ženský v Orlově na čerstvém vzduchu přebalily a krmily. No a babička právě doráží mojí svačinku :-)
Večer mě Viktorka vozila trpělivě na autíčku a pak musela jít sama chudák spinkat, protože dvanáct kilometrů je dvanáct kilometrů.
No tak jsem pak jezdil sám. Ještě že mám všude auto (na chalupě dokonce dvě) - to díky Eliášovským dvojčatům.
Tak doufám, že příští kopec už bude přes tisícovku!!


Friday, October 12, 2007

Na nohy!

Nechápu, proč z toho všichni dělají takovou slávu. Stát na nohou je přece hračka. Jde mi to čím dál líp a hlavně skoro nepadám, tudíž nemám mámu pořád za zadkem ;-)
Hmmm, máma asi udělala něco moooc vtipnýho!
Nejzajímavější na tom nábytku jsou klíče.. a pak teda když je vyndám a můžu s nimi mlátit o tu skříň.
Kde je "tik tak"?
A zasloužený odpočinek na autě.

Tuesday, October 9, 2007

Eating by myself for the first time

Tak když už je mi těch devět měsíců, máma se rozhodla, že je čas dopřát mi tu radost a nechat mě jíst samotného. Škoda, že to je jen nastrouhané jablko s piškotem, mazlavý oběd by byl na první pokus o moc zábavnější.
Lžičku držím dost sebevědomě, ale rukama se přece taky může jíst, no ne?
Úplně jsem viděl, jak se máma nadzvedává na židli. Ale je statečná: s notnou dávkou sebezapření mě nechala to dílo dokonat. Jabko bylo samozřejmě úplně všude. Na židli, na zemi, na lince, a já ho měl v rukávech, na punčocháčích, ve vlasech, za výstřihem, v uších, v nose atd.
No ale bavilo mě to. A znamená to, že už jsem velkej kluk?
Jupííí!

Sunday, October 7, 2007

Juklík

Dostali jsme fotku od naší instruktorky v Juklíku, kde každý čtvrtek plaveme. Pod hlavou má Michele takový polštářek, se kterým se mimčům snadněji plave na zádech (ježto plavání na zádech zrovna nemají v oblibě). No, evidentně se ho chtěl neustále zbavit, nemá totiž rád jakékoli omezení.. Snad ještě do vánoc přibude obrázek z pod vody.

Saturday, October 6, 2007

9 měsíců

Devět měsíců jsme oslavili na svatbě. A přestože jsme domů dorazili až v půl 10, dali jsme si s Michelinem spolu parádní vanu. Maminka to bude potřebovat, protože měla na sobě asi tak po třech letech boty na podpatku, a ta večerní procházka z Petřína dolů ji totálně odrovnala. Jooo, za frajeřinky se platí...
To mě teda byla v kočáru hej, i když už žádný vedro, snad se nám i kouřilo od pusy! Podzim je definitivně tady.

Svatba Vlaďky a Thomase

Tak můžeme s jistotou prohlásit, že tohle jsou úplně, ale úplně první veřejné obrázky ze svatby Vladěnky a Thomase. Svatba je totiž ještě v plném proudu, ale Michelino už byl unavený, a tak jsme ač neradi museli domů. Nahoře první, dočista první fotka krásně načesané a nalíčené nevěsty ještě předtím, než se u nás v Italské oblékla do svatebních šatů! I Michelino čubrněl :-))
Prstýnkování ve Vrtbovské zahradě
Happy Tangen family
Vladěnka

Rodinná se svědky

Novomanželé právě přijeli Rolls-Roycem na Nebozízek
Michelino to má všechno tak nějak na háku

Wednesday, October 3, 2007

Holčičí návštěva


Tak tohle je Ažbinka! Už jsou jí tři měsíce pryč a je strašně šikovná, pořád něco pozoruje a krásně pase hříbátka. A je hodná a vůbec nebulí jako já, když jsem byl mrně..

Ručičky už samozřejmě taky objevila a chutnají dobře.

A Laura! Už si začínáme troufat jeden na druhého. Ale zlobím víc já, protože jsem Laurinku ošklivě zatahal za vlásky :-( Tak mě máma sprdla, že prý mě Laurinka nebude mít ráda, a že to na návštěvě v Oslo nesmím dělat. A co se teda dělá malým holčičkám??

Pane jo, to jsou oči!

A ještě jednou Kačenka s Alžbětkou. Tak v sobotu na svatbě!!

Na Václava


Tak nám to páté výročí moc nevyšlo, místo rodinného výletu jsme trčeli všichni s rýmou doma a venku lilo a lilo...

Jelikož celý den nebyla souvislá hodinka, kdy by nepršelo, vůbec poprvé od narození Michelina jsme celý den strávili doma. K našemu velkému překvapení byl Michele moc hodný a vůbec nekňoural. Tady zrovna reviduje svoji rostoucí knihovničku.

A protože měl svátek, dostal chodícího a zpívajícího Jerryho. Počáteční nedůvěra byla brzy ta tam a teď už myšáka sebevědomě bančí..

Odpoledne bohužel neusnul, protože odpoledne nikdy není doma a vždycky spí venku v kočáru. Tudíž únava se projevila.

A po dovádění s tátou prostě usnul v půl 7 u kaše :-)

Monday, September 24, 2007

Ve vaně

Tak jsem dostal sedátko do vany (Poznámka mámy: Mimibazar je pěkně návyková věc: dá se tam totiž sehnat naprosto cokoli a někdy to svádí k tomu za tu bezvadnou cenu pořídit něco, co člověk tak úplně nutně nepotřebuje). No, nejdřív se mi to nezdálo, protože jsem v tom pěkně uvězněnej a nemůžu dělat výpady k hadici od sprchy nebo se zkoušet zvedat (a dost často končit pod vodou a lapat po dechu). Ale jednu výhodu to má - máma mě nemusí držet, takže jí nebolí záda a dopřává mi parádně dlouhé koupání ;-) Někdy se holt vyplatí ustoupit..