Sunday, February 4, 2007

Saturday, February 3, 2007

První měsíc

Dnes večer je to právě měsíc, co se nám narodil náš poklad Michelino. Za ty čtyři týdny už stihnul dost přibrat, neb je to takový náš otesánek - baštil by pořád.
Nejradši teda baští a vozí se v kočárku po venku. To pak chrundí i tři hodiny :-)
Tak ať jsou i ty další měsíce takhle sladké...

Laura!!!


Laura Tangen se narodila v úterý 30. ledna 2007 v 19.51 hodin. Měřila 52 cm a vážila 3,308 kg. Milá Vladěnko a Thomasi, moc gratulujeme ke krásnému přírůstku a přejeme, aby vám holčička dělala jen samou radost! Už se těšíme, až se s Michelinem poprvé setkají :-)

Tuesday, January 16, 2007

Večer Tříkrálový

Večer 6. ledna 2007 se pro nás stal šťastným. Ve 22.06 se nám narodil syn Michele Antonio. Cestu na tento svět se mu na poslední chvíli podařilo pěkně zdramatizovat, ale díky mému doktorovi, který doslova dobíhal na sál, všechno dobře dopadlo a Michele se hned po narození měl čile k světu! Luca nemohl být pyšnější a ten pocit vidět našeho klučíka jako první si dost emotivně užil.

Já sama jsem se sbírala trochu pomaleji, ale mít malého u sebe na pokoji byla velká motivace, takže už druhý den po císaři jsem stála na nohou, abychom mohli být spolu. Všechno jde hladce, kojení se parádně rozjelo a mohla bych krmit celou armádu (však jsem v porodnici pár cizím dětičkám zpříjemnila první dny, kdy čekaly na mlíčko od svých maminek).

Do nemocnice za námi přijeli pyšní prarodiče, Filípo s rodinkou a taky Vendulka s Áďou. Moc děkujeme za všechna přání a dárečky od všech!

Domů nás pustili v neděli. Luca je sice nemocný, ale zvládáme to a těšíme se z toho, že aspoň můžeme být v těchto prvních dnech jako rodina spolu. Naši nám moc pomáhají s nákupy, vařením a zařizováním všeho možného, a jak jsem myslela, že žádnou pomoc nebudu potřebovat, jsem za ni moc vděčná!! Takže moc a moc děkujeme, mamko a taťko.



Doma nás čekalo milé překvapení v podobě uvítání na dveřích, což je italský zvyk vítání miminka do rodiny. Už se moc těšíme ven na procházky s kočárkem, tak snad nás paní doktorka zítra potěší a potvrdí, že v tomto skorojarním počasí můžeme brzy vyrazit na čerstvý vzduch. Těšíme se na vás všechny, brzy naviděnou!!

Twelfth Night
Our son Michele Antonio was born on the Twelfth Night on 6 January. We are both well and together with the proud daddy have been enjoying the blessed new reality. We look forward to seeing our American family and friends and introduce them to our son.

Finalmente arrivato!

Nostro figlio Michele Antonio é nato sabato 6 gennaio alle 22.06! Naturalmente noi pensiamo che lui é un bambino piu bello nel mondo :-) É bravo, mangia tanto e di solito dorme come un angelo. Non vediamo l'ora di rivederci con tutta la famiglia a Rodi. Saluti a tutti e a presto!!!

Tuesday, January 2, 2007

Getting ready

Na Silvestra se Lukýn musel obrnit trpělivostí, ale jako správný skorotatínek vyhověl mému otravnému žadonění spojenému s paranoidním hnízděním a posledními úpravami v bytě, a po několika marných pokusech vysvětlit mi, že postýlka nemusí stát "zrovna teď hned", ji prostě postavil. Ideální Ikea systém pro blbce z toho učinil záležitost na několik minut a taťka měl pokoj. Že se ti chlapi musejí nechat tak přemlouvat, no ne? To je vždycky keců...


Uklidnili jsme se, že se postýlka do ložnice vejde a naaranžovali všechny ty roztomilé sarapajtličky, takže jsme ready. No a kdo pořád pouští kolotoč se čmelákama nad postýlkou, kdykoli jde kolem (ta melodie nám poleze krkem ještě dřív, než se mimi stačí narodit :-) a dělá legrační opičky do postýlky? Samozřejmě tatínek...


Tuesday, December 26, 2006

Štěpánské masorožnění

Letos jsme místo tradiční štěpánské husy v Letech rožnili maso na Vinohradech. Lukýn se u toho pořádně zapotil a s ním i mamka s taťkou, kteří ho doplňovali v přikládání pod rožeň a obracení masa.
Áňa Smíškovic chvíli ještě pospávala v autě, ale brzy se vzbudila a rozkoukala a byla zase samá legrace. Jak říká taťka, "je to veselej člověk" :-) S holčičkama si rychle padly do oka, dělaly nám z formiček cukroví, malovaly a ve finále se Smidym hrály fotbal a dokonce jezdily na motorce. To vše totiž prostorná restauračka nabízí.

Na konci sice vypadaly jako čuníci, ale komu by to vadilo, že jo brůdří?? Viktorka by evidentně uvítala sestřičku nebo bratříčka, neb kromě neustálé starosti o moje bříško se taky krásně starala o Aničku, bude z ní prvotřídní sestřenka opatrovnice. Tak že by se Filípo přece jen nedal zviklat?
Děkujeme babičce za vynikající cukroví a Krátě za skvostnou zvěřinovou paštiku! A příště třeba promítneme další diáky, Austrálie se k tomu letošnímu vánočnímu počasí výborně hodila ;-)

Monday, December 25, 2006

Vánoce 2006... Merry Christmas... Buon Natale!

Letošního ježíška jsme oslavili u bráchy v novém domečku pod Svatou Horou, ježto do kuchyně mamky a taťky se pomalu ale jistě už brzy všichni nevejdeme. Holčičky před večeří pouštěly lodičky z ořechů, olovo jsme neměli...


Kapr byl vynikající a skoro bez kostí! Salát se mamce jako vždy povedl, úplně se hrozím, až na mě jednou přijde řada, neb s vařením teda dost pokulhávám :-) Po věčeři rychle prskavky na dvoře, chytit polozmrzlého králíka Kryštofa a rychle ke stromečku. Viki ještě věří na jéžu, takže propašovat dárky pod stromeček byl speciální úkol pro Lukýna, a udržet Viktorku na dvorku bez šmírování do kuchyně měl zase obstarat brůdřík. Ale jo, tenhle rok to asi ještě prošlo...

Holčičky dokonce zazpívaly koledu a pak už hurá na dárky! Panenku Karolínku i psa Bobiku pod stromeček samozřejmě našly, takže radost byla upřímná a veliká.



Další velikou hromádku měl Michele, a to přesto, že ještě dárky rozbalit sám nemohl. Nicméně to z bříška sledoval a citelně dával najevo radost :-)






A kde že je ten největší dáreček? V Italské 5 v garáži ;-)

Thursday, December 21, 2006

Ještě než se otevře...

Tak jsme v neděli s Riccardem a Robertou vyzkoušeli krb v nové restauraci. Rožnili jsme maso, ryby a pekli brambory v ohni. Je to prima mít celou hospodu jen pro sebe - nikdo zbytečně nepovykuje, číšníci se pořád neptají "co si ještě dáte"... Maso bylo vynikající, chlapi to holt umějí připravit. Akorát se u toho parádně zapotili, u krbu bylo pekelně teplo. Nicméně Lukýnovi se to zjevně zalíbilo, takže souhlasil s nápadem Roberty, abychom si o svátcích pozvali rodinu a kamarády a něco si upekli. Prý abychom si udělali "hory v Praze"... Takže na Štěpána zopakujeme! A jelikož Smíšci s Áňou přijeli najedení z Radissonu a maso si nedali, mají druhou šanci :-)

Tuesday, December 12, 2006

O Královnu Tyršova domu a aerobic v Oxygenu



O víkendu 9.-10. prosince měly holčičky napilno. Barunka byla v sobotu celý den v Tyršově domě a spolu s ostatními holkami z teamu bojovala o titul "Princeznička Tyršova domu" v kategorii od 7 do 9 let. A skončila třetí!!!

Je to šikulka a zvládla cvičení i společnou sestavu, a i její vlastnoručně vyrobená kytička dopadla moc dobře. Společné vystoupení hvězdiček sklidilo asi největší aplaus, holky to zvládly výborně...

V neděli proběhlo už tradiční předvánoční cvičení v příbramském Oxygenu. Vedle Barunky, která se kromě aerobicu a step aerobicu pustila i do hip hopu, se letos konečně dostala ke slovu i Viktorka, a byla prostě úžasná! Moc jí to slušelo a občasné malinkaté nedostatky ve cvičení hravě vykompenzovala úsměvem a radostí ze cvičení. A PŘI ZÁVĚREČNÉM HODNOCENÍ SKONČILA VIKTORKA DRUHÁ !!! No, Barunce i ostatním hvězdičkám roste konkurence :-)) A co volejbal, holky??









TO JE HEZKÁ PODÍVANÁ!!!








Sunday, November 19, 2006

Střípky z Itálie

Tak takhle vypadal dvouapůlměsíční Simone v květnu, když jsem strávila pár dní u Concetty v Cremoně. Uzlíček sotva pětikilový (a naše miminko mělo asi tak 1 milimetr :-). Po návratu z Korsiky jsem se rychle přeorientovala na přebalování a procházky s kočárkem, a švagrová si mohla aspoň trochu přispat.

Na křtiny v říjnu jsme bohužel nedorazili, čímž jsme se připravili o parádní hostinu, ale Luca si to v listopadu vynahradil.

U maminky je holt nejlíp (což po týdnu v Příbrami jenom potvrzuju :-), takže si Lukýn po roce pořádně odpočinul, pospal a užil maminčiny kuchyně. Se Simonem si hned padli do oka, dost spolu lumpačili a Luca se začal připravovat na vlastní dítko.


Wednesday, November 1, 2006

Svatba Martinka a Honza, Maková 7.10.2006

Jen dvě fotky z krásné a vyjímečné podzimní svatby v kostele na Makové u Příbrami...

Martinka září jako sluníčko a Honza je náležitě vážný a bere to zodpovědně. Kněz byl mladý a milý, a ačkoli vyzýval přítomné, aby snoubencům poradili něco užitečného ze života, nikdo se k tomu neměl, takže musel (ač sám odevzdán celibátu) vše vzít do svých rukou a požehnat mladým.


Maková je vyjímečné místo, a "live" zpěv kamarádů sboristů atmosféru pořádně umocnil. Byl to prostě zážitek!


A tady už šťastní čerství novomanželé... Tak milí Schlitzenbauerovi, HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!

Sunday, October 22, 2006

Happy Birthday!

Všechno nejlepší k narozeninám, Vládínku! Ať jste zdraví a šťastní a holčičátko vám roste a vzkvétá jako z vody. Na přírůstek se evidentně oba moc těšíte a zodpovědně připravujete - inu vyzkoušet si takovou koupací osušku na vlastní kůži pak v reálu jistě všechno značně usnadní :-)
A i tatínkovi sluší - ty uši jsou prostě designersky na úrovni... Na viděnou za 3 týdny v Praze!


Thursday, October 19, 2006

Na snídani u Kořínků


Sobotní přepadovka u Kořínků: konečně jsem zastihla i Áďu a Jolča má dobrou náladu. Vendulka vaří oběd, takže očumuju a klábosíme. Po nepovedeném pokusu o dopolední spánek Jolanky se vše zlepší čokoládovým šnekem. Růžový ohoz je sice ohrožen, ale malá je sladká a žmoulání té dobroty si užívá. A babí léto pokračuje...

Friday, October 13, 2006

Naše trojka po letech

Pravá přátelství by měla být na celý život. A naše gymnaziální trojka je opět po letech v plné síle. Vladěnka je sice dočasně trochu dál, ale to nám nebrání vídat se a být v kontaktu (hlavně díky vymoženostem typu skype a email :-). Brzy z nás všech budou maminy a tak doufám, že naše hens' a babies' parties a cestovatelské akce budou mít pravidelný charakter. A Martinka nás coby čerstvá novomanželka určitě brzy dožene (fotky ze svatby již brzy na tomto blogu). Jo, a rýsují se dvě další svatby na rok 2007! Inu, samé příjemné zprávy...
Holčičky, v listopadu s Vladěnkou naviděnou, s ostatními doufám dřív!

Thursday, October 12, 2006

Baby visitors

This is my friend Rebekah and her 8-month old daughter Magdalena Rose who came to visit us in Italska a couple of weeks ago. We frequently meet for coffee or soda (no more beer :-) and look forward to our babies playing together later next year. Rebekah is married to Petr (obviously Czech) and lives in Prague, but originally she comes from Georgia. She helped me while we were both working on the English version of Naut&Sirius magazine and edited my translations. And since then we're really good friends!

Áňa Smíškovic za námi přijela do Letů a je to jedna ze dvou favoritek pro našeho kloučka (teda jestli to bude klouček a jestli bude krapet na starší :-). Tady se zrovna Áňa nesměje, ale jinak svému jménu nedělá ostudu a je to velká pohodářka. Už se těším, jak společně vyrazíme někam do hor. Áňa není žádná princezna, a jak říká Ivča - pořád rozbitej frňák a kolena.. Nu, nejlepší způsob jak poznávat svět je přece prožitkem :)) A pokud bude holčička po rodičích, tak bude mít pěkně toulavý botky a doma za pecí se moc hřát nebude, viď Smidy?


Dětičky Kořínků u nás ještě nebyly, vyčkávají, až bude mít bazén tu správnou teplotu. Jolanka je samozřejmě další favoritka, hlavně Lukýnovi se líbí, neb je pěkně italsky tmavá :) A taky je to dračice a horolezec, bude dobrá do hory. A z Ádi roste fotbalista, takže rodiče budou na stará kolena báječně zaopatření. No tak uvidíme, jestli dáme v březnu nějaké společné Krkonoše - Áďa sjezduje po vzoru svých rodičů jako kdyby se s lyžema na nohou narodil a Jolance už asi taky brzy nazujou první prkýnka...



Monday, September 25, 2006

Lety krásné




Našla jsem pěkné fotky na webu našeho obecního úřadu. Ne náhodou vyhrály Lety hned několikrát soutěž Vesnice roku!


Náš dům Náves v Letech

Wednesday, September 20, 2006

Temporary new home



Having moved to Prague certainly has its pros and cons. Luca has an extra hour of sleep (indeed, we both do as we get up together) and he is closer. On the other hand, living almost in your office means working even longer hours.. Anyway, we like to think it is a nice temporary home until our baby is born. Next spring we will be ready to get back to our cosy home in Lety.

We are treated very well by Luca's boss and appreciate it, trying to provide the best results in return :-) So, everyone who hesitated to come to visit us in Lety, please feel free to come and see us in Prague!

Wednesday, August 16, 2006

Jedna melancholická...


Tak tu sedím v Praze a vzpomínám na všechny zážitky z hor.. Partička dnes odjíždí do Pyrenejí, tak tiše závidím a doufám, že se tam brzy podívám i s rodinou. Joo, hory jsou hory..

Tahle fotka už je dva roky stará, z cesty na rakouský Hochkönig, kde nám teda kvůli sněhům zůstal pytel :o) Aspoň je kam a proč se vracet. No není to idylka?

Friday, August 11, 2006

To nám to vyšlo!!

Tak nejenže se známe a přátelíme od 8 let (jejda, to znamená už bratru 24 let!!), ale i ten šťastný stav nám vyšel pěkně pospolu. Vladěnka je o cca 2,5 týdne později těhulka než já! Užíváme si tu nádheru spolu, ale bohužel nás dělí nepěkných pár tisíc kilometrů.
Avšak plány kujeme - na společné hory i baby pobyty na Šumavě nebo u maminek v Příbrami.
Tak Vládínečku, ať nám to hlavně pěkně roste a vše jde hladce!
Tebe i Thomase moc zdravíme a těšíme se naviděnou v září :o)


Friday, July 28, 2006

Adršpach a Česko-Saské Švýcarsko 21.-26.7.2006



Na zřícenině hradu Adršpach

Holčičí dovolenou jsme si řádně užily a i přes vydatná vedra jsme nelenily a šlapaly mezi skalami. Holčičky byly moc a moc šikovné, a obě lezly a skákaly po skalách a kamenech jako kamzíci. Inu, rostou mi z nich praví parťáci do hory a na špagát :)

Cestou do Adršpachu se stavujeme v pivovaru a středověké hospodě v Dětenicích na Jičínsku, kde nás coby "místní holotu" pohostí vynikajícím masem a žufánkem husté zelnice. Mamka to dokonce od jednoho pingla schytá zezadu do ramene se slovy "co do toho čumíš jako husa do flašky, ty jedna ochechule!" (míněno do jídelního lístku). Holčičky jsou z místních poměrů lehce vyděšené a hlavně Viktorku musíme konejšit s tím, že se opravdu jedná o legraci. Každopádně je hospoda výborným místem, kde se dobře najíst a pobavit, a můj další tip na výlet s Russem a Dianou.

V Bučnici nás celkem příjemně překvapuje místní kemp a fakt, že naše chatička stojí blízko vjezdu, stánku s pivem Krakonoš a houpaček. V sobotu máme v plánu klasický okruh v Adršpašských skalách, kde je teda dost lidí, ale výlet si zpříjemníme krátkou plavbou na pramici po Adršpašském jezírku, a odpoledním výstupem na zříceninu Adršpachu. Babička s Barunkou vedou výpravu a mají za úkol uschovat poklad, zbytek skupiny v čele s Viktorkou jde po šipkách a osvěžující poklad nachází.


V neděli se vydáváme do skal Teplických. Po nepříliš zajímavém začátku v lese se drápeme na zříceninu hradu Střmen a potom konečně začínají pořádné skály. Teplické jsou mnohem rozmanitější a divočejší, takže se nám líbí víc. Především ta závěrečná smyčka, která vede parádním chládkem mezi skalami, nás příjemně osvěží.

Po poledni míříme přes koupaliště v Petříkovicích a oběd v Rudníku na Vrchlabí, Jilemnici, Semily, Železný Brod, Turnov a přes Liberec mastíme směr Děčín. Ve Lvové máváme Vládíkovi, který je ale momentálně v Julských Alpách, a přes Bor a Českou Kamenici dorážíme do Jetřichovic. Kraj je to opravdu pohádkový. V Jetřichovicích nic z avízovaného požáru není vidět ani cítit, jen všudypřítomné hasičské cisterny a vrtulníky kroužící nad lesem dávají znát, že se něco děje. V kempu dostáváme místo nadstandardní chatičky (se zrcadlem a plovoucí podlahou :-) chatku standardní, zato s plným počtem postelí - pokud se těm slamníkům dá tak vůbec říct. Jdeme obhlídnout místní koupaliště a žasneme, co všechno se tak dá nazvat. Koupaliště je plné bahna, trav, řas a jiného svinčíku, a koupat se v něm snad můžou jen ti nejotrlejší. No, nakonec se jeden český páreček najde a fakt do toho žabince skočí, no tak klobouk dolů...


Pondělí je ve znamení Pravčické brány a plavby pramicí v soutěskách (Divoké a Tiché) na řece Kamenici. Převozníci jsou jako vždy vtipní. V Hřensku dáváme lehký gáblík, neb je asi 38 stupňů, a čekáme na historický autobus, kterým se přiblížíme k výchozímu bodu na Pravčickou bránu. S tím jízdním řádem si tu nedělají hlavu, a tak čekáme a čekáme.. Nakonec se dvoupatrák přikodrcá a tomu šoférovi ani nemůžeme vynadat, neb je to Germán jak poleno. Tak za ty asi dva kilometry vysolíme nehorázné jízdné, ale jsme rádi, že už jsme zase v lese, a šlapeme k bráně. Stojí to za to (nakonec i za všechno to vstupné, kterým se tahle oblast jen hemží), brána je impozantní. Dáváme zmrzlinu, ale litr a půl dobré vody za 113 Kč je už tedy opravdu vrchol. Takže načepujeme z kohoutku a trochu s obavami ze šestikilometrového návratu k autu na Mezní Louku vyrážíme. Snažíme se holčičky povzbuzovat a doufáme, že to přece jen zvládnou. Barunka šlape jako starý mazák a Viktorka je taky moc šikovná, takže jsme poměrně brzy u auta. Zpáteční cesta je vlastně moc hezká a už skoro nikoho nepotkáváme, takže si to užíváme.
Cestou do kempu dáváme večeři. Po tolik potřebné sprše ještě obligátní kostky a brzy na kutě...

Úterý je ve znamení odpočinkového dne. Indiánské muzeum v Růžové nás zklame, ježto kromě několika prázdných teepee a vyhublých koz uvázaných na vyprahlém trávníku se žádná podívaná nekoná. Projížďka na koních taky nevyšla, tak jedeme do Kamenice. Po cukrárně míříme na místní koupaliště, kde se holčičky pořádně vyřádí. Jsou to kachny a z vody je jen tak někdo nedostane. Odpoledne ještě zajedeme do Kamenického Šenova podívat se na Panskou skálu z Pyšné princezny, povečeříme "škabety" a vracíme se do kempu. Dáváme několik her v kostkách a jdeme pomalu balit.

Ve středu po párkách k snídani odevzdáváme chajdu a jedeme směr Liberec a Sychrov. Na zámku dáváme prohlídku a holčičky malují rybky v místním podzemním akváriu. Zámek je moc hezký, jen kdyby kurňa nebylo takové vedro (na slunci snad přes 40 stupňů). Dovolená pomalu končí a v příjemně klimatizovaném autě se přes vyprahlou Prahu vracíme do Letů a Příbrami a těšíme se na ty naše chlapy... :-))


Tak zase za rok!!! A to už s Francescem nebo Emčou :)

Thursday, July 13, 2006

Il primo nipotino

Finalmente ho ricevuto le foto di Simone, il nostro primo nipotino! L'ho visto a maggio - e cresciuto tanto:) Auguri alla mamma e papa, e anche ai nonni a Rodi a e Cremona. Sono certa che siano orgogliosi. Quest' anno non c'e la facciamo a venire giu a Rodi, perche Luca non avra le ferie fin' al settembre o ottobre, ma l'anno prossimo veniamo tutti :)

Monday, July 3, 2006

Expecting


This is one of the first pictures of our baby - 12 weeks old. In the meantime, mommy getting bigger and bigger, but still feeling like the happiest person in the world :-)

Concetta, adesso capisco come ti sentivi. Anch' io mi sento una balena! Non mi va piu niente e sono solo nel quarto mese.. Cosa faccio a ottobre? Spero di vederci presto!

Sunday, May 7, 2006

Korsika 2006




Korsika 21.4. – 29.4.2006
Honza, Štefan
Milan a Petr
Vládík a Martinka a Pavlína


Pátek 21.4. odjezd z České Lípy ve 13 hodin, pražská skupina nastupuje přesně ve 14:30 na Hlaváku (holčičky jsou primadony a nechávají se naložit extra na parkovišti za 40 Kč/5 minut). Je krásně a vedro, v Praze lehce štau, ale moc neztrácíme, na Rozvadově v 17 hodin. Jedeme ostošest, na Brenneru ve 21 hodin a bez jediné zácpy jsme ve 2 ráno v Livornu. Dáváme v přístavu zasloužené pivínko, řadíme se do fronty na Corsica Ferries a chystáme se ke spánku. Kottvaldojc si ustýlají před autem, zbytek se rozprostře v autě a dospáváme.
P.S. Po cestě Vládík zjišťuje, že nemá spacák a Kottvaldovi nechali pohory na balkoně. Na rady, abychom se zastavili v Makru a zapomínky dokoupili, mávnou chlapi rukou. No jo, jsou velký…
Sobota 22.4. Probouzíme se v 6:30, dáváme očistu v přístavní budově a čekáme na nalodění. Italové jsou dost v klidu a nemají lautr žádnej systém, takže ač jsme na předním místě ve frontě, nalodí nás mezi posledními, čímž ztrácíme možnost dobrého místa na palubě (může za to uniformovaný Giorgio). Na lodi sledujeme výjezdní manévry a jdeme na capuccino a „krosán“. Povídáme, chlapi zaberou lehátka na palubě. V půl 2 dorazíme ke korsickým břehům. Je krásně teplo a slunečno (22 stupňů), jedeme směr Salenzara a odbočujeme po úzké silničce D268 směr Col de Bavella. Otvírají se krásné rozhledy, věže skal, plastické kopce, mráčky, mlhy… Míjíme klettersteig u kempu U Rosemarina (nelíbí se nám , vypadá dětsky) a parkujeme u dubu vrostlém v kameni. Jdeme na odpolední špacír na kaskády Polischellu. Je to krásná túra kolem křišťálově čistého potoka se spoustou tůní, vodopádů a kaskád. Skáčeme po balvanech, lozíme po vlhkých skalách, sem tam zanoříme nožku a konečně dorážíme k vrchním kaskádám. Dáváme osvěžující koupel, pár tempíček a zcela čerství sestupujeme stejnou cestou zpátky. Je to paráda, krásné červené skály kolem, sem tam kulatá hrana a všude voní pinie. U auta vaříme, Kottvaldovi staví komfortní kempovací stolovací setík, večeříme, dáváme zdravotní likér a seznamovací večer může začít. Domlouváme program na další den, popíjíme, posloucháme Nohavicu a je nám FAJN!
Neděle 23.4. Budíček v 7 ráno, koupel v tůni u kaskád číslo 1 a odjezd směr Col de Bavella. Je pod mrakem, silnička se klikatí a neúprosně stoupá, smekáme před cyklisty, kteří to kdy vydupali (třeba Eliášovi). V sedle Bavella se chystáme na túru, Honza osedlá favorita a odpojuje se. Míří přes Zonzu a Ospedale do Porto Vecchio. Cestou hledá prehistorické stavby a jsme domluveni na sraz před supermarketem v Porto Vecchio. Ostatní se vydáváme ze sedla Bavella přes Col de l’Oiseau k Věži III. Stoupáme mezi krásnými skalisky a všelijak pokroucenými borovicemi. Předbíháme velkou skupinu Italů, kteří natěžko zřejmě míří na kus GR20. Po 3 hodinách dorážíme do sedla pod Věží III (1611 m), dáváme gáblík, bavíme se historkami o tom, jaké by to bylo vystoupat sem v kriplkáře nebo tady nechat Milana poustevničit a pořádat zájezdy za úplatu – „viděti poustevníka, moudrým se státi“. A začíná sestup. Nejdřív jdeme pohromadě, ale Vládík po chvíli tradičně kopne do vrtule a zmizí v klečích. Sestupová cesta je dlouhá, ale výhledy hezké. Finální part je naopak dost ostrý výstup, a tak k autu dorážíme splavení a žízniví. Pivínko zasyčí, rádi usedáme do auta, hraje nám „lehká rodina“ (tradiční to již korsická muzika) a sjíždíme do Porto Vecchio. Scházíme se poměrně rychle s Honzou a míříme na Bonifacio. Ve městě jdeme na známou vyhlídku a pak zpět centrem ke kasárnám a námořnickému hřbitovu. Ochlazuje se a fouká nepříjemný studený vítr. V 8 večer vyrážíme směr Propriano. Silnice se dost kroutí (jak jinak na Korsice..) a tak nemůžeme jet moc rychle. Do známého bivaku na la plage dorážíme po 9. hodině večer, koupeme se v moři (letos prvně!), vaříme a lehce popíjíme. Jdeme spát, ale zjišťujeme, že se Honza ještě nevrátil od moře. Věříme, že si užívá procházku po noční pláži a konverzuje s místními rybáři, tak nepanikaříme. Za další hodinu už ale máme strach a Vláďa se vydává Honzu hledat. Následuje zděšení, protože Vládík Honzu přitáhne na zádech od moře totálně zmrzlého a nehybného. Začíná záchranná akce. Honzu zateplujeme a rychle vaříme kvanta sladkého čaje. Máme nahnáno a v noci moc nespíme, uklidňuje nás jen když slyšíme ze stanu občasné zachrápání. Vůbec nechceme domýšlet, co se mohlo stát a věříme, že ráno to bude lepší…
Pondělí 24.4. Probouzíme se hodně brzy, už kolem šesté, a zjišťujeme stav pacienta. Honzovi dobře není a je strašně zesláblý, takže plán je zůstat v Proprianu a odpočívat na pláži. Je nádherný den, azuro a slunečno, teplota šplhá a po poledni je přes 27 stupňů. Poleháváme, čteme si pohádky od Wericha, koupeme se a střídáme v procházkách do města. Honza spí celý den, něco málo pojí a pomalinku se to zlepšuje. Podvečerní koupel uzavírá denní skóre 7:4 (Vládík:holčičky). Cítíme lehké spálení od sluníčka a jsme z toho nicnedělání příjemně unavení. Večer posedíme u koupeného vínka, opakuje se nepříjemný zážitek z loňska s místními syčáky, kteří po nás od silnice střílejí z paintballových pistolí. Jdeme vcelku brzy spát a těšíme se na další den, neb v plánu je ferrata!
Úterý 25.4. Po obligátní koupeli v moři vaříme a balíme. Po 9. hodině vyrážíme na Filitosu, což je prehistorické sídliště se spoustou kamenů a run. Nádherný přírodní park, louky plné voňavých kytek a stromů, ty odstíny zelené barvy jsou neuvěřitelné – hotový balzám na duši. Procházkou projdeme park i muzeum, zvládá to i Honza, takže máme radost, že se to zlepšuje a už mu snad bude líp. Po zastávce ve Filitose jedeme přes Petreto Bicchisano, Cauro a sedlo Col de Cricheto. Krajina je nádherná, divoce korsická, vesničky s kamennými domky a kostelíky nekypí moc životem, všude kvetou stromy a spousta kytek. Odbočujeme na Tollu a jedeme kolem přehrady. Chceme si vyhlídnout místo na bivak a po chvíli ho nacházíme přímo u jezera Lac de Tolla u zavřené půjčovny lodí. Po zastávce na přehradní hrázi vyrážíme ještě autem do sedla Col de Mercujo, kde má být podle všeho nástup na ferratu. Je 14:30, dáváme sváču, chystáme úvazky, Honza si připravuje ležení ve stínu a zbytek manšaftu vyráží do skály. VIA FERRATA DE TOLLA
začíná netradičně sestupem dolů do rokle s potokem pod přehradou. Už začínáme hudrovat, ale cesta začne stoupat pěkně po pevných skalách. Martince se to začíná líbit, užívá si to a pozpěvuje si. V půli cesty už přehazuje karabiny jako mazák a lanový most zvládá zcela bravurně a bez zaváhání. Cesta je vzdušná a příjemná a až moc zajištěná – jak říká Vládík „příliš železa“. Po 2 hodinách jsme nahoře, šťastní a nadšení z výhledů na moře a na druhé straně na přehradu se zasněženými horami. Po sestupu sjedeme zpátky do Tolly a po koupeli v jezeře (16 stupňů) v klidu vaříme a bivakujeme. Pes Joseph Salini se chce kamarádit, ale šanci má jen u pár členů výpravy, vedoucí ho pravidelně odhání. Na středu plánujeme celodenní túru na Monte d’Oro (2389 m).
Středa 26.4. Vyrážíme skoro načas kaňonem kolem řeky Tolla. Míříme na Vizzavonu, jedeme opět divokou a opuštěnou krajinou přes sedlo Col de Scalella (1193 m), kde zastavujeme a fotíme. Jsou tam dva čeští kluci na motorkách, tak se s nimi zdravíme. Ze sedla je bohovský sjezd na kolo, plánujeme nové cyklotrasy na příští Korsiku. Pokračujeme přes Bocognano do Col de Vizzavona (1163 m) a do Vizzavony. Parkujeme na nádraží a připravujeme se na výstup na Monte d’Oro. Zatím svítí sluníčko, vyrážíme na kaskády de Anglais. Cesta vede krásným listnatým lesem, ta čerstvá zelená barva je plná energie a svěžího jara. Potok burácí a voda je průzračná. Na balvanech posedávají frančíci a piknikují. Cesta se začíná zvedat a trochu se zatahuje. Pavlína s nastuzeným močákem vzdává a vrací se k autu, kde bude spolulazařit s Honzíkem. Vládík s Martinkou a Štefanem pokračují, Milan s Petrem vyrážejí o něco později. Honza zůstává u auta, dává oběd v nádražní restauraci a odpočívá. Ve 14 hodin začíná pršet a nebezpečně hřmí. Za hodinu se vrací kluci dost promočení a za další hodinu Vládík s Martinkou a Štefanem. Jsou na kost a zklamaní, že se horu nepodařilo pokořit. V autě se zateplujeme a vyrážíme směr Porto. Jedeme přes Ponte du Vecchio, Corte (korsická univerzita) a odbočujeme doleva, projíždíme krásným kaňonem a soutěskami. Šplháme po uzounké silničce do Calacuccia, napravo se nám v mracích schovává Monte Cinto (2706 m). Vesničky jsou poloprázdné, moc lidí tu není. Pokračujeme přes Popaghja (lyžařské středisko) do sedla Col de Verghio (1477 m). Ochlazuje se ze 14 na 9 stupňů a je mlha. Začíná sjezd přes vesničku Evisa. Zjišťujeme, že cesta na Paglia Orbu i Monte Cinto by druhý den byla moc dlouhá a necháváme velikány na příště. Z Evisy se silnička kroutí dolů a začíná nádherná hluboká soutěska Spelunca. Slunce klesá a skály jsou skoro rudé a nasvícené. Přijíždíme do Porta a sledujeme západ slunce na pobřeží. V Partinellu odbočujeme doleva na pláž Plage de Caspiu a už za tmy vaříme a bivakujeme. Moc dlouho nesedíme a po pohádce sladce usínáme.
Čtvrtek 27.4. V noci trochu prší, ale ráno je optimistické. Dáváme zánor v moři (zatím nejteplejší voda). Po snídani vyrážíme opět přes Porto a Calanche. Vládík nás vysazuje ve skalách u tourist shopu. Jdeme pěšky a fotíme a kocháme se. Autem dojedeme poslední kousek nad Calanche ke známému parkovišti u fotbalového hřiště a vyrážíme na Capo d’Ortu. Honza zůstává ležet u auta a jeho stav se bohužel vůbec nelepší. Cestou to hodně probíráme a jsme nervózní. Vládík to po hodině otáčí a vrací se k Honzovi s tím, že se zkusí po telefonu poradit s někým v Čechách. To se daří a doktor po vyslechnutí příznaků radí okamžitě najít doktora. Zbytek manšaftu ještě chvíli šlape, ale nálada není ideální. Na rozcestí pod Capo začíná krápat a nad námi je hrozivý černý mrak. Je rozhodnuto: dáme gáblík na skalách a obracíme to dolů. Bez Vládíka zjišťujeme, že nám chybí tvrdé slovo, v rozhodování si demokraticky dáváme přednost, ale holčičky nakonec chlapy nenechají ani dopít pivo a zavelí odchod. Takže kromě „Zlaté hory“ zůstává pytel i na Ortu. Ale nevadí, na Korsiku je vždycky proč se vrátit. U auta už zase začíná pršet, nakládáme Honzíka a jedeme zpátky do Porta. V informacích zjišťujeme, kde je doktor a máme štěstí: ordinuje od 15 do 18 a je 14:55. Doktor s lehkým skluzem přijíždí, jsme třetí na řadě. Cpeme se do ordinace čtyři, ale nechce nás tam, prý jen dva. Honza plynnou italštinou vysvětluje, co se v neděli přihodilo, a jaký je dosavadní průběh, Pavlína jen doplňuje. Doktor Honzu vyslechne a prohlídne a dochází k závěru, že jde o velkou únavu z úpalu a prochladnutí a možná nějaký virus. Ujišťuje nás, že nemocnice není nutná, a že můžeme odjet až za dva dny. Předpisuje pár léků a o 60 euráků lehčí Honza se sice o moc líp necítí, ale nám se aspoň trochu ulevilo. Vracíme se zpátky na Plage de Caspiu a večer zahájíme posezením v místní hospůdce na pláži. Pár komických scén při objednávání (místní neumí žádný jazyk, ani polsky!) a máme vybráno: chlapi jdou do pizzy a holčičky dávají fruit de mar. Véča je dobrá, jen pastis se k ní až tolik nehodí, tak to chlapi doplňují Heinekennem. Ještě před západem slunce dáváme koupel v moři, vaříme Honzovi brkaši a chystáme společenský večer. Kluci Kottvaldovi se blýsknou a smaží pro manšaft vynikající lívanečky s marmeládou. Je teplý večer, pijeme korsické víno a po obligátní pohádce od Wericha jdeme do hajan.
Pátek 28.4. Probouzíme se do deště, ale jen krátkého. Automatická koupel v moři, snídaně, veselá scénka s italským ratlíkem jménem Pulce (= blecha), který nosí na zádech batoh s kartáčkem na zuby (za foto 2 EURO) a odjíždíme. Jedeme klikatou silničkou podél pobřeží a kocháme se výhledy na skály a moře. Sem tam zastavujeme na focení, v Galeria je delší pauza na skok do sámošky pro bagety. Skály jsou plné neuvěřitelně barevných kytek, hotový ráj pro fotografy. Holčičky celý den „kolouškují“, protože jsou kachny a neodpustí si koupel. Z Galerie pokračujeme na Calvi. Počasí se zlepšuje a v Calvi už je jasno, teplo a slunečno. Dáváme dvě hodiny na lehkou prohlídku. Kluci stíhají i uličky v centru, holčičky s Honzíkem zastavují v kavárničce na kafíčku a posedí naproti v krásném starém kostele. O moc víc toho nestíháme a přes Super U pokračujeme nákupem vína (domů) a baget (na cestu). K bivaku zbývá cca 20 km, vypouštíme lehce plánovaný poslední výlet na kopec 690 m nad Calvi a dáváme přednost lenivému odpoledni na pláži Lozari. Probíhá snaha o organizaci věcí v autě a přípravy balení. Dáváme nejhezčí korsickou koupel na útesech – moře je modrozelené a čisté, nejteplejší za celou Korsiku (19 stupňů). Děláme si nirvánu, sedíme na skalách a pozorujeme, jak se vlny tříští o útesy. Kluci Kottvaldovi do útesů nejdou, ale debužírují ve vlnách na pláži. Rochní se v moři a dávají dlouhá tempa, je to veselá podívaná J. Po koupeli a večeři se vrací Martinka z procházky s tím, že za naším útesem ještě svítí sluníčko a brzy bude západ. Bereme láhev vína, salám a oříšky a vydáváme se na večerní siestu na útesy. Fotíme růžové mraky a ozářené kopce, západ je dost rychlý, neb je do mraků a nikoli do moře. Rychle se ochlazuje, tak se vracíme na naši pláž k autu, krátce poslední večer posedíme a v jedenáct jdeme spát. Ráno bychom chtěli vyjet už v 8, protože do Bastie to je cca 80 korsických kilometrů.
Sobota 29.4. Vstáváme dřív než obvykle, balíme a téměř načas vyrážíme směr Bastie. Nad mořem jsou černé mraky a jen co vyjedeme, začíná pršet, a to dost. Jedeme přes kopce a skalnatou a kamenitou náhorní plošinu. Hraje nám Nohavica a pomalu se smiřujeme s tím, že pobyt na Korsice končí. Projíždíme St. Floriant a severní část ostrova plnou vinic. Do Bastie přijíždíme v 10 hodin a máme od Vládi rozchod na dvě hodiny. Jdeme na snídani – vynikající kafe a croissant. Doráží chlapi a vyzvídají u barmanky, kudy se dostat na nádraží, páč mají naštudovaný jízdní řád a vědí, že má přijet vláček z Calvi. Mašinku opravdu najdou a řádně nafotí. Nakoupíme pár suvenýrů a indiána na auto a už se rychtujeme do špalíru v přístavu. Žlutá Corsica Ferries přijíždí ve 12:30, ale nakládat se dlouho nezačne – zase to ti kluci korsičtí nestihnou… Nakonec to ale kupodivu stíhají a úderem 13:30 vyjíždíme. Na lodi je o poznání míň lidí než cestou na Korsiku a tak můžeme zabrat lehátka na palubě venku. Kluci se usazují úplně nahoře a po hodině je nacházíme do půli těla a v hlubokém spánku. Holčičky s Honzou zakotví o patro níž, popíjejí poslední Krušovice a taky se smaží na sluníčku. V půli cesty zjišťujeme, že jsme lehce připálení a oblbnutí ze sluníčka a jdeme se svlažit na kafe s croissantem (č. 5). Navštěvujeme chlapy, po cestě míjíme spoustu ostrovů, kterých jsme si poprvé nevšimli. Do Livorna dorážíme načas, tj. v 17:30. Vyjíždíme z lodi mezi prvními a míříme na Pisu. Ve městě je spousta lidí, na prohlídku šikmé věže a dómu dává Vládík jen půl hodiny. Honza zůstává v autě, neb v Pise už byl. Poté za volant usedá Pavlína a míříme směr Parma a Cremona. Cestou statečně ujíždíme před mraky, Milan se občas probere a slovy „tunel“ koření cestu. Sjezd na Parmu je kvůli havárce kamionu zavřený, ale švihneme před mýtnicí elegantní otočku (no, policajtům by asi tak elegantní nepřipadala..) a už jsme tam, kde potřebujeme. Sjezd z dálnice na Cremonu nakonec taky zvládáme a ve 21:30 se Pavlína vylodí a pokračuje do Itálie návštěvou u sličné švagrové.
Další informace jsou už tedy jen zprostředkované, a to: Vládík jede jako vítr, na Brenneru je 15 cm sněhu a zima a mlha. V 5 ráno je manšaft na Rozvadově a v 7 v Praze. Následuje poněkud zmatené vyložení Honzy a všichni se shodnou, že je potřeba, aby Honza šel co nejdřív k doktorovi nebo do nemocnice..
Do Lípy doráží Vládík v 8:30 notně unaven, ale už aspoň zbaven tíhy starostí a odpovědnosti za pacienta. Korsika byla nádherná, a přestože nám zůstalo pár „pytlů“ a nestihli jsme vše, co jsme chtěli, převáží to pozitivní a spousta plánů třeba na Korsiku 2007.